Co když se tam rozbrečím?

Published by admin on

Už po několikáté v krátké době mám na telefonu plačící kamarádku. Je v krizi, která se mi jeví čím dál tím hlubší. Chvíli váhám, ale pak to risknu: „ Hele a nechtěla bys s tím někam zajít?“ K mému překvapení slyším: „Už jsem nad tím taky přemýšlela, asi jo.“

Když domluvíme detaily, tak se mě opatrně zeptá: „A co když se tam rozbrečím?“ Přiznám se, že tato otázka mě zmate a první, co mi proletí hlavou je, „vždyť právě proto“.

Díky téhle zkušenosti se ještě více než před tím zajímám o to, co si lidé myslí, že je v terapii dovoleno. Je to široké téma, ze kterého si v tomto článku posvítíme právě na pláč. Nejednou jsem zažila diskuzi nad tím, co by se stalo, kdyby se klient rozplakal. Když už se klienti rozpláčou, tak si málokdy dovolí prostě a jednoduše plakat – většinou investují mnoho energie, aby zadrželi dech a pláč v sobě udusili. Mé ujištění, že to je v pořádku, stačí málokdy. 

Photo by Sydney Sims on Unsplash
Photo by Sydney Sims on Unsplash

Strach z odhalení

Pláč je projevem emocí, nejčastěji smutku, a projevit emoce znamená odhalit kousek sebe. To už přece chce jistou dávku odvahy. Zejména pokud pláčeme před někým, před kým je možná těžké být takoví, jací v tuto chvíli jsme; slabí, zranění nebo smutní. Brzdí nás naše strachy nebo různá přesvědčení. Třeba tyto:

  1. Co když ztratím tvář před terapeutem a on si mne přestane vážit, protože uvidí, že jsem blázen, uvidí, jak moc jsem slabý/á, jak hloupý a nicotný problém mě trápí.
  2. Co když ztratím tvář sám/a před sebou a zjistím, jak jsem slabý/á, nedokážu si to v sobě srovnat sám, nedokážu na to jednoduše zapomenout.
  3. Můžu mít taky obavu z toho, že když se rozbrečím, nebudu to umět zastavit.
  4. Můžu se bát, že svými silnými emocemi budu terapeuta zatěžovat, a ten mě nebude mít rád.

Prostor pro pláč

Lidé k nám terapeutům nejčastěji přichází, aby se něčeho zbavili, aby si ulevili od tíživých emocí, ke kterým zrovna smutek určitě patří. Jejich představa o tom, jak by to mělo proběhnout, však často neobsahuje (znovu)prožívání emocí. Chtějí vysvětlení, logické argumenty nebo návod, co s tím dělat. Jedná se o racionální přístup, kde se emoce snažíme držet stranou, jakoby v našem příběhu nehrály žádnou roli. Často by však nejvíc pomohlo se prostě vyplakat, dostat ze sebe napětí, odplavit část smutku a potom se s čistou hlavou podívat na to, co se nám děje. Každý terapeut by měl být připraven projev emocí unést a pomoci nám pochopit je v kontextu našeho problému a najít jejich smysl.

Nebát se a plakat

Proč se moje kamarádka nebojí plakat mi pravidelně do telefonu během denního shonu? A proč se bojí rozbrečet u terapeutky? Přesnou odpověď neznám. Jen bych jí chtěla říct, aby na sebe byla hodnější. Což ve chvíli krize znamená, aby si dovolila vyhradit si dostatek času a klidu na zpracování a prožití těžkých emocí v kontaktu s terapeutem, který bude přítomný a silné emoce unese. Nikoliv za běhu a po telefonu s kamarádkou, která taky zrovna někam běží a myslí na úkoly všedního dne.


Článek pro Vás připravila
a napsala Adéla.

Categories: Psychoterapie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *