A co mi poradíte?

Publikoval admin v

A co mi poradíte?

Docela nedávno jsem byla svědkem diskuze o tom, jestli vůbec má smysl jít „za odborníkem“. Moji kamarádi byli rozděleni na dva tábory tvrdě prosazující svůj názor. Ti, kteří psychology, kouče, a terapeuty považují za zbytečné, argumentovali takto:

  1. Odborník mě nezná, tudíž mi nemůže dobře poradit a tedy ani pomoct.
  2. Mám kamarády, kteří mě znají, a proto mi umí poradit na základě vlastních zkušenosti.

Druhý tábor viděl ve vyhledání psychoterapeuta výhody a na podporu svého názoru vznášel dle mého relevantní argumenty, ale k těm se dostaneme jindy. Teď bych ráda rozvedla to, jak nahlížím na rozdíl mezi radou kamaráda a prací psychoterapeuta. 

Photo by Andrea Tummons on Unsplash
Photo by Andrea Tummons on Unsplash

Kamarád, co mě zná

Mít kolem sebe blízké lidi, ať už kamarády nebo rodinu, je skvělé. Když se vám něco děje, můžete jim zavolat, můžete si jít za nimi postěžovat, jak je ten šéf příšerný, nebo partner nedělá to, co bychom po něm chtěli. Můžete od nich dostat radu, co byste měli v komplikované situaci udělat. Můžou vám pomoci, třeba půjčit peníze. Jsou tady pro vás, kdykoli potřebujete.

Prostě a jednoduše, ať už si o užitečnosti psychoterapeutů myslím cokoliv, mít kolem sebe síť blízkých lidí, kterým můžeme důvěřovat, je něco, co nám v životě dává oporu a opravdu pomáhá.

Nicméně to nese také svá úskalí, třeba tyto:

  1. Jsou věci, které kamarádům prostě říct nechcete nebo nemůžete, třeba proto, že se stydíte nebo se bojíte, že se to dozví ostatní.
  2. Kamarád vám většinou nedává objektivní zpětnou vazbu, rád vám potvrdí, že špatný je ten druhý – šéf, partner, kdokoliv. Je to úlevné, ale neřeší to situaci.
  3. Kamarád vás může dotlačit do řešení, které vlastně moc nechcete.

Terapeutka, co neporadí

Když společně s klientem pojmenujeme problém, často rychle přijde otázka „a co s tím mám teď dělat?“. Na tuto otázku se snažím, pokud to jen trochu jde, nedávat žádné odpovědi. Někdy je situace tak složitá, že opravdu nevím, co by se dalo dělat. Jindy mám v hlavě různá řešení, která byste mohli použít. Ale myslím, že to není to, co chcete a potřebuje.

Kdybych měla kouzelnou a moudrou radu, na kterou nikdo jiný nedokáže přijít a která okamžitě správně vyřeší váš problém, byl by celý svět růžový a bez trápení. Ale tak to není, moje rada je moje, odráží moje zkušenosti a moje vidění světa. To, co bych udělala já, vůbec nemusí být to, co je dobré pro vás.

Když neradit pomáhá

Mým úkolem je pomoci vám najít tu správnou radu pro sebe sama. Ano, jako terapeutka vás nikdy nebudu znát tak jako vaši kamarádi. Ale budu vás znát úplně jinak, tak jak vás možná nikdo jiný nezná. Svěřovat se neznámému člověku bývá paradoxně jednodušší.

Uvidím vás tak v trochu jiných barvách a budu schopna dát vám jiný pohled na věc. Moje zpětná vazba vás povede k tomu, abyste se zorientovali v dané situaci a sami v sobě, uvědomili si, jak jste se do takové situace dostali a jak byste ji mohli řešit. Myslím, že to je to, co ode mne chcete a potřebujete.

Zkusím to demonstrovat pomocí příkladu. Nedávno jsem měla první sezení s  klientkou, které jsem se na konci zeptala, jaké to pro ni bylo. Klientka se k mému překvapení rozplakala a řekla, že jsem první člověk, který ji opravdu poslouchal a neříkal, co má dělat. Do té doby jí všichni tlačili do řešení, které nechtěla udělat. Všichni přátelé byli na její straně, odsoudili protivníka, a věděli, co by měla udělat. Nikdo však opravdu neposlouchal, jak se cítí, a proč to tak nechce. V terapii klientka získala čas a prostor pro uvědomění si toho, co vlastně chce, své řešení pak už našla sama. Nepotřebovala moje rady. 


Článek pro Vás připravila
a napsala Adéla.


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *